Členové kapely
Pojmenování skupiny Buštěhradská dráha, jsme si zvolili z přízně spojené s železniční tematikou, používáme ho prakticky od svého založení, v roce 1996. V kapele se za ta léta, vystřídalo mnoho muzikantů a nadšenců do country music. Někteří s námi účinkovali opravdu pěkných pár hudebních sezón a my na ty časy zrodu, i na ně samotné rádi vzpomínáme, o tom, ale více v historkách z histostorie. Jelikož ale Buštěhradská Dráha na své country trati pokračuje stále dál, pojďme se podívat, na koho se můžete těšit, až u Vás naše "country pod parou" s názvem Buštěhradská Dráha zastaví.
Paustek [zpěvák a hráč na doprovodnou kytaru]
Asi proto, že je z čundrů odkojený trampskou a countryovou písničkou začíná jako samouk v r. 1982 hrát ve vznikajících buštěhradských skupinách. Ať už je jeho působení u kapel Psí kšíry, Paustek Boys, Kramle či Country Team spjato s čímkoliv. Vždy je pro něj stěžejní nosná melodie a hlavně něco vypovídající text. Někde tady je prapůvod podezření, proč vybírá nejraději písničky ze zpěvníků p. Vyčítala, Greenhornů a Hobousárny od Ryvolů. Samozřejmě právě v nich je zašifrován vztah ke všemu, co se dráhy a vlaků týče. Nebude proto asi vůbec náhodné, že se stal zakládajícím členem country a westernové skupiny Buštěhradská Dráha a právem se stal jejím frontmanem. Jako otec myšlenky pořádat každoročně Buštěhradský Country expres se zajímavými hosty, kdy se musel vypořádat na trati s nejednou překážkou. V kapele hraje doprovodnou kytaru a hlavně zpívá. Slabost má pro pohrávání si se slůvky a rád shromažďuje statistiky všeho druhu, hlavně o Buštěhradské Dráze. Sbírá staré desky LP a SP, hudební live záznamy, zpěvníky a životopisné knížky hudebních osobností. Nemá pochopení pro nedochvilnost a zapomnětlivost. Při vystoupení nesmí chybět na jeho čele pro něho tolik typická čelenka. Drží se zásady nepřestat zpívat, i když má „vokno“ jako výkladní skříň. A koníčkem? Tím se mu stala nejen muzika, ale také cykloturistika. Od r. 1984 je ženatý, má dvě děti a s Buštěhradem je spjat od r. 1958.
Jiří Hladík [sólový kytarysta]
Působení Jirky Hladíka se u Buštěhradské Dráhy datuje, od r. 2004 kdy začal vnášet svoji hrou do našeho repertoáru aranžérské prvky, jakési, pro nás do té doby neznámé, fajnovější kytary. Uplatnění a stálá pozice na levém křídle kapelního postu je dnes už tak zažitá, že pořadatelé na toto místo raději instalují azbestovou podložku se záměrem zcela jasným, zamezit požáru, jelikož jeho vášeň coby kuřáka se někdy stává slabostí až nekontrolovatelnou. Obezřetnější pořadatel dokonce poblíže zavěšuje hasicí přístroj. Toto místo také logicky opanoval z prostého důvodu, jeho tíživé existenční situace, coby muzikanta, jelikož sociální výhody zcela vždy přicházejí výhradně z leva a tudíž je první na řadě. Na druhou stranu, klady jeho osobnosti zcela určitě převažují, tak například účast na všech dosavadních akcích Buštěhradské Dráhy, je za celé ty roky stoprocentní. Školou hudby se mu staly Břevnovské, Dejvické, Vokovické, Střešovické, Haunspaulské a Petřinské hospůdky, kde ledacos okoukal a pochytil například od Petra Kalandry,Jirky Schelingera, Mildy Dufka z Plavců a dalších dnešních Rangers Banďáků, svojí pílí pak přetavil tyto poznatky tak, že každý dnes věří, že právě tak v jeho podání mají znít. To, že inklinuje k hudbě country demonstroval i tou skutečností, že si pořídil pětistrunné banjo a s přesvědčivostí na něj začal picovat. To pak častokrát využil i jako zpestření zvuku v naší kapele. Do kapely vnáší svěží vítr a dorou náladu, tedy nejen ten zmíněný dým, jak je uvedeno na začátku tohoto sloupku, nelze pak opomenout, ani jeho NHS, (náhodné hudební sdružení) které ač sporadicky, ale přesto, dá se říci, svátečně vystupuje. Muzikou žije, spolupořádá dnes již známý festival Dřetfest, nebo tak zvané country sessiony, má stále spousty nových tvůrčích nápadů, kontaktů z branže a někdy až neuvěřitelně, neuskutečnitelné projekty na kterých nešetří ani časem ani energií a s nadhledem sobě vlastním je dokáže řešit.
Jiří Kytka [baskytarista]
Jiří Kytka,
přezdívaný "Kytour" vystřídal v létě roku 2011 na postu "prvního country-basáka" u Buštěhradské Dráhy, Milana Synka Knora, pro jeho plnou vytíženost v oblasti zvučení. V útlém věku patřil Jiřík k těm šťastným klukům, kteří jako osmiletí byli nuceni navštěvovat Kladenskou hudebku a zkoušet na ne zrovna jednoduchý nástroj, jakým jsou housle. Samo sebou to vydržel, a to jak on samotný, tak i veškerá myší havěť, celé tři roky. S odstupem času, ale vzpomíná, jak dobré bylo dostat do sebe základy hudební teorie. První kytaru rozezvučel ve třinácti letech a ve třiceti byl už platným basákem v kapele Standy "Ďuzny". Hrál však ve více kladenských country partách, nejdéle asi v Country teamu Karla Šaška, kde hráli také pro zajímavost jeho nynější parťáci Petr Vrabec, Paustek a dodnes s Dráhou hostující Zdeněk Vácha. Jak propletené a vytížené jsou hudební cesty tohoto matadora, určitě ví i hudební seskupení Kdo má čas, kam vždy rád zaskočí, ovšem jen když ten čas opravdu má. Jeho koníčky jsou totiž mimo hudbu ještě také rybařina, chata a vojenská historie z toho vyplívá, že má hodně tolerantní manželku, která má pro to vše pochopení a dává mu pro to vše prostor. Dvakrát projel celou Evropu a mezi nejoblíbenější místa patří určitě pobřeží Normandie. O tom, Vám ale určitě rád někdy někde něco poví sám, třeba na některém z vandrů, na které dodnes tenhle tramp, ročník 1953 s partou kamarádů rád vyráží.
Petr Vrabec [houslista]
Hráč na housle, housličky, skřipky, fiddle či jak jinak se ještě sladké dřevo dá pojmenovat. Vyznavač dobré bluegrassové muziky. Zahraje také na kytaru a baskytaru, což se hodí, kdyby některý ze spoluhráčů skončil pod parou. V minulém životě byl členem doprovodné kapely Hanka Williamse a Billa Monroa. Nejlépe je mu na pořádné country tancovačce, kde se lidé dobře baví, kapela šlape jak rozjetá mašina buštěhradské dráhy a na tanečním parketu je přeplněno. Nejoblíbenější četbou jsou Rychlé šípy. Nekouří, nepije a nemluví sprostě! Už 20 let se chystá na pořádný čundr v kanadách, tak snad letos konečně vyrazí.
Zdeněk Vácha [bubeník]
Začněme tedy pěkně od začátku, poprvé si zahrál s Buštěhradskou Dráhou 29. 11. 2008, byl to tehdy záskok a Zdeňkovo hraní po dlouhé šestileté odmlce. Jiskra ale, v jeho případě opět přeskočila a Zdeněk zase začal hrát. Bicí soupravu pro tuto příležitost sundal pečlivě zabalenou z půdy, a zdali tam čekala jen pro tuto příležitost, kdo ví. Předpokládá se, že spíše na některého z potomků, jelikož u Váchů nepadá nikdy jablko daleko od stromu, právě tak jak to bylo i v jeho případě. Vždyť on sám už v sedmi letech na klavíru hledal první tóny a asi někde tady se začal odvíjet jeho pestrý muzikantský život.
Tak jen opravdu stručně, v osmnácti začal s bigbítem v Big-bandu Rudolfa Koudelky, na vojně AUS VN Praha (Armádní umělecký soubor Víta Nejdelého), doma v Kladně pak účinkuje s barovou kapelou Rival Petra Čady např. v Liďáku, Floře a Marťan baru, posléze na "volné noze" působí ve Švýcarsku, Slovinsku, Německu i Česku, toto profesionální angažmá trvá pět roků, rád zavzpomíná i na Pražská vystoupení v hotelu Tatran na Václavském náměstí, no a pak už následuje spolupráce s Ing. Karlem Šaškem ve skupině Country Team, tam se seznamuje s Petrem Vrabcem, který ho vlastně do Buštěhradské Dráhy v r. 2008 přivádí.
A nynější aktivity? Tak ty jsou zrovna tak obdivuhodné a stojí za to, zde jejich výčet uvést. V současnosti ho můžete vídat, slýchat a znát z kapel Kupa, Blues Dvořák & Pazderka, Koky Band, nebo s kapelou Kompromis a Vlastou Kubínem, což je jeho srdeční záležitostí, pro úplnost musíme jeho záběr, ale ještě rozšířit a to o tyto formace, Tremoloboty s Honzou Kasalickým a The Furnitures s Honzou Loňkem. Pravidelná je pak jeho účast na Jazzových jednohubkách v kavárně Ateliér Kladno. Teda Zděndo, … … klobouk dolů …
Jenžto má, ale v těle místo genů noty, které mu předal, jak dědeček bubeník hornické kapely, tak asi i strýc profesionální houslista Karlínského divadla a učitel v LŠU v Kladně, nebude od věci uvést tuto pikantérii. Určitě není náhoda, že ho osud zavál do Buštěhradské Dráhy, jeho rodina totiž údajně z Buštěhradu pochází a ačkoli si to už jen málokdo ze starousedlíků pamatuje, tak ty Váchvo kořeny tu jistě ještě někde budou. Tak až půjdete někdy z nějaké té tancovačky, pozor ať nezakopnete.
Milan Knor [zvukař a alternující baskytarista]
Patriot Synek od klukovských let patřil k táborníkům a trampům, kde ho kytara doprovázela jako věrná družka. V prvním hudebním seskupení, kam záhy nastupuje se hledal hráč na basu a tak to zkouší právě on. Jelikož mu jeho ctižádostivost velí dělat tuto činnost pořádně, přihlásí se už vlastně v dospělém věku do LŠU, kterou obstojně absolvuje. Jak jdou léta, jeho zájem začíná směřovat maličko jiným směrem, s muzikou však naprosto souvisejícím a to ozvučováním jak sólistů a sborů tak i počinů těch nejrůznějších požadavků. Opět se nedrží nijak při zdi, disponuje vybavením včetně nahrávacího studia Nad Palandou. Právě tam vznikli nahrávky např. skupiny Knezaplacení s Jitkou Vrbovou, Kudrnáčů, ale i třeba Song Ladies a nebo poetického dua Paulík-Fikrle. Je jedním z dvorních zvukařů Hradního dua. Jeho aparátem se už přenášely hlasy opravdu skvostné, tak třeba Pavla Bobka, Evy Pilarové, Marty Hanfové, dokonce Lucie Bílé, Ivana Hlase, Věry Martinové a určitě dalších. S Buštěhradskou Dráhou už harcuje pěkných pár let, ať už jako zvukař, nebo alternující basák. Za mixážním pultem pečlivě nastavuje zvuk tak, aby se každému posluchači v každém koutě sálu zdál co nejpříjemnější. Stává se tak tím nejméně sledovaným, ale určitě důležitým článkem celé kapely a my si ho proto hýčkáme a neskonale vážíme. Při hraní zásadně nepije alkohol, sklenkou si zdravě posílí sebevědomí třeba na trampu, na který dodnes rád vyráží a nebo, při partičce pokeru jelikož je hravý a to nejen v muzice.
Bývalí členové skupiny
A pak jsou tu ještě ti kteří, kapelou prošli a aktivní činnost ukončili. I jejich tvůrčí přínos byl však pro Buštěhradskou Dráhu ve svých letech zásadní a neopomenutelný. Většinu z nich potkáváme na různých akcích, ať už jen coby přihlížející diváky, anebo jako účinkující v konkurenčních kapelách. Někteří dodnes svým zájmem o dění v kapele pravidelně navštěvují, jak koncerty, tak i stránky a FB, kde se vždy a včas o všem zásadním dozví. Například o možnosti společně i s fun clubem Buštěhradské Dráhy se jednou za rok sejít na otevřeném výročním muzicírování určeném, právě pro nás samotné.
Ferda, Kostelník, Vašek Hanf, Katka Eberlová, Honza Tuček, Jirka Mareš, Buboš, Zděnda Velc, Sláva Kostka, Jaxik, Pepa Ludvík, Carlos, Čoflis, Špacír, Honza Janda, Tomáš Faruzel, Koki, Cecí a v neposlední řadě exprezident fanklubu Vincek.
Pódioví hosté, nebo ti kteří tam alespoň něco "porazili"
Moc rádi a s pokorou jsme sledovali ty, kteří něco dokázali a podotýkáme, v mnoha případech předčili i naše očekávání, o to horší pak někdy bylo po nich nastoupit a "rozjetý vlak" udržet v tempu.
Kramle, PA Douši, Country team Karla Šaška, Kudrnáči, Ve čtvrtek, Knezaplacení, No Comment, Song Ladies, Gladly S.W., Poetické duo Paulík, Fikrle, Václav Marek, Marta Hanfová, Jana Ságo Furstová, Iva Hajnová, Taxmeni, Grass Road, Nahoď, Jirka Blesk, bicí Cirkus Humberto, Vašek Rouček, Honza Paulík, Karamelky, Šťabajzny, Chilli Cheerleaders.
